Příběhy

Sedím na své posteli a pozoruji stěnu před sebou, na které je nalepený plakát skupiny Amberian Dawn... Přemýšlím o svých posledních pár letech- byly k ničemu- úplně k ničemu... Zničila jsem si za tu dobu všechno, co jsem si od dětství vybudovala- porušila tolik předsevzetí, že to snad není ani možný- uvědomila si, že patřím spíš do pekla, než do ráje a moji rodiče si nezasloužili mě, jako vlastní dceru... Jsem přímo odpudivým případem potomka dvou lidí- dvou milých lidí... Zklamala jsem je- je a všechny kolem sebe- vlastně... Vždyť já ani nic jiného neumím- jen ubližovat a zklamávat své nejbližší.... Někdy se ptám- jestli mi ten život za něco stojí- nikoho doopravdy nemám- všechny jsem od sebe odehnala, všem jsem ukázala svá záda, když mě potřebovali... Všem... Můj kluk mě nechal, když jsem začala kouřit... Mí přátelé mě odvrhli, když jsem se kvůli ztrátě své lásky začala opíjet... A rodiče… Celý článek ›

JEDNA DÍVKA MI ŘEKLA, AŤ SE USMĚJI, ALE JÁ JEN CHLADNĚ PRONESLA "SBOHEM" A UPŘENĚ JSEM POZOROVALA JEJÍ SMUTNÉ OČI, KTERÉ SE ODVRACELY PRYČ, KDYŽ ODCHÁZELA.. Celý článek ›

Byla jednou jedna skupina žabek, které chtěly závodit. Chtěly se dostat na velmi vysokou věž. Na atrakci se přišlo podívat velmi mnoho diváků, aby se nejen pokochali soutěží, ale i povzbudili žabky. Soutěž začala, ale z přítomných diváků NIKDO NEVĚŘIL, že se některé z žabek podaří na vrchol věže dostat. Kroutili hlavami a říkali: „OH, TO JE PŘÍLIŠ NAMÁHAVÉ!!! NIKDY SE JIM TO NEPODAŘÍ!" Nebo: „To se jim nemůže podařit, protože ta věž je příliš vysoká!“Žáby začaly zaostávat. S výjimkou jedné, která svižně postupovala výš a výš.Diváci křičeli: „JE TO PŘÍLIŠ ÚNAVNÉ! NIKDO SE TAK VYSOKO NEDOSTANE!“ Jedna žabka za druhou to vzdávaly a otáčely se zpátky. Jen ta jedna pokračovala vytrvale dál. Vůbec to nechtěla vzdát!Nakonec to vzdal každý kromě té jedné žabky, která se sama s obrovskými ambicemi doplahočila na vrchol věže! Ostatní žabky, stejně jako diváci chtěli vědět, jak se… Celý článek ›