závislost ?!

Sedím na své posteli a pozoruji stěnu před sebou, na které je nalepený plakát skupiny Amberian Dawn... Přemýšlím o svých posledních pár letech- byly k ničemu- úplně k ničemu... Zničila jsem si za tu dobu všechno, co jsem si od dětství vybudovala- porušila tolik předsevzetí, že to snad není ani možný- uvědomila si, že patřím spíš do pekla, než do ráje a moji rodiče si nezasloužili mě, jako vlastní dceru... Jsem přímo odpudivým případem potomka dvou lidí- dvou milých lidí... Zklamala jsem je- je a všechny kolem sebe- vlastně... Vždyť já ani nic jiného neumím- jen ubližovat a zklamávat své nejbližší.... Někdy se ptám- jestli mi ten život za něco stojí- nikoho doopravdy nemám- všechny jsem od sebe odehnala, všem jsem ukázala svá záda, když mě potřebovali... Všem... Můj kluk mě nechal, když jsem začala kouřit... Mí přátelé mě odvrhli, když jsem se kvůli ztrátě své lásky začala opíjet... A rodiče vydědili, když jsem všechno neunesla a dala se na drogy... Všechno jsem ztratila- všechno jen kvůli sobě... Úplně všecičko a nyní- jsem na dně... Nemám prachy- nevím, jak zaplatím nájem bytu, ve kterém pobývám... Nevím, jak vydržím všechen ten nápor- nevím, jak zůstanu při životě, když si nebudu moci vzít nějakou tu dávku- nevím, jak to přežiju, když budu za pár dní klepat na dveře odvykací léčebny... Rozhodla jsem se tam jít- ne kvůli sobě, ne kvůli tomu, že bych byla lepší... Ne kvůli tomu, že bych sama chtěla- ale jen kvůli tomu, že už nemám nic- nic, čím bych se uživila... Čím bych si zaplatila drogy, chlast a cigára... Nezbylo mi vůbec nic a já jsem švorc... Nevím, jak to přežiju, až mě budou zachraňovat na sále, protože cítím, že mám nějakou nemoc- cítím, jak mě tam uvnitř něco pomalu rozežírá a bojím se, že je to vážné... Že jsem se něčím nakazila... Od přátel, se kterými jsem si píchala... Se kterými ani přítel nejsem, protože při sobě držíme jen proto, aby jsme si pomohli, když by jsme omdleli, či se nám něco stalo při onom braní drog... Nejsme přátelé- pereme se o každou dávku, kterou kdo sežene... Pereme? Slabé slovo- kdo dá víc, toho je a jelikož já už nic nemám, tak jsem pěkně někde... A já- tolik se bojím zajít si do léčebny- tolik se bojím toho, že mi nepomůžou a ještě zaplatím svým životem za to, že jsem tam přeci jen šla- vůbec nic nevím o jejich postupech- vůbec nic a proto se bojím... Ale takhle- takhle už nemůžu dál žít- nejde to- jsem na dně... Bojím se toho, že se nestihnu rozloučit- se všemi- se svou rodinou, bývalými přáteli, bývalým klukem- mou láskou- bojím se, že zemřu dřív, než je stihnu kontaktovat- tolik věcí- tolika věcí se bojím... A přesto jsem odhodlaná tam jít...